Fotografování Břehule říční (Riparia riparia) mi už párkrát uteklo, ale teď mi byla štěstěna nakloněna. Břehule říční byla ČSO vyhlášena ptákem roku 2013 a plně si to zaslouží. Hnízdí v koloniích v písčitých či hlinitých kolmých březích pískoven nebo podobných stěn vytvořených převážně lidskou činností, ve kterých si hloubí hnízdní nory a na jednu takovou starou pískovnu jsem se vypravil.Jako obvykle bylo potřeba si přivstat a ještě před rozedněním se dostat na místo, které jsem už měl předem vyhlédnuté, zalehnout na karimatku, zamaskovat se a čekat na světlo. Nad pískovnou je brzy rušno, švitoření a rychlé přelety nezapřou že se jedná o rychlé letce. S prvními slunečními paprsky jsem začal s focením, ale předchozí plán nafotit břehule v letu se proměnil v docela tvrdý oříšek. V průběhu fotografování jsem pozoroval, jak posedávají na stěně, nebo zaletují do nor a ven doslova vyskočí šipku s nalepeným vlhkým pískem na nožkách. Něco málo se povedlo a jakmile slunce povylezlo a světlo bylo ostré, nastal čas odchodu.
Břehule říční, clona: f5, ISO: 400, ohnisková vzdálenost: 500mm
Po nejakém čase jsem se v podvečer u nich cestou kolem na skok zastavil jen s dalekohledem a zjistil, že v horkých letních dnech chladná voda přilákala davy koupajících. Na tom by nebylo nic špatné, až na to, že okraj stěny byl doslova rozdupán a některé nory tak byly zasypány. Škoda že neznalost či lhostejnost napáchá takové škody, vždyť břehule nemají zrovna na růžích ustláno .
Formát pro tisk
